Požadavky, které musí splňovat pozinkované povrchy

Povrch pozinkovaného předmětu musí splňovat požadavky dle normy EN ISO 1461 „Zinkované povrchy, nanášeny na ocel metodou ponoření (jednotkové zinkování ) – Požadavky a rozbory (ISO 1461:1999)"

Vzhled povrchové úpravy na výrobcích, splňujících požadavky, jež jsou určeny pro předměty pro (singulární) jednotkové zinkování:

Povrchová úprava musí být plynulá a musí být odstraněny závady, které by snižovaly užitkovou hodnotu výrobku.

U předmětů, které byly nesprávně konstruovány, se může objevit z důvodu pozinkování popel a zbytky tavidel. Pro jejich odstranění je třeba najit řešení.

V případě částic, spojovaných nestálým svárem nebo svařovaných jen v bodech a u spojovaných povrchů, se mohou vyskytnout výtoky zbytků mořících prostředků, způsobujících rezavějící zatečení na zinkovém povlaku v místech spojů. Je třeba se vyhýbat tvorbě kyselých spár a eliminovat je již ve fázi projektování.

V profilech formovaných na studeno se mohou objevit proužkové zesílení zinkového povrchu, které nesnižuje antikorozní působení povlaků.

Je možné, že se v místech návaru objeví vytékání zinku.

Nepřipouští se vyskytnutí ostrých rampouchů zinku a "záhybů" na drátěných síťkách. Tyto závady musí být odstraněny zinkovnou.

Bílý poprašek (bílá rez) na povrchu nestanoví závady ani důvod k jejich reklamaci.

V případě oceli s obsahem křemíku, který je v nevhodném poměru pro zinkování, se mohou objevit značná zesílení tloušťky povrchů zinku, způsobující tím snížení nebo neschopnost přilnavosti k pozinkované částici.

V případě oceli s obsahem křemíku, který je v nevhodném poměru pro zinkování, může reakce železo – zinek probíhat poměrně rychle a celková vrstva může být složena ze slitinových vrstev, tak takový povrch se může stát drsným s šedivým zabarvením, které z důsledku stárnutí v povětrnostních podmínkách se změní na hnědé zbarvení.

Zinkovna nemá povinnost vyrovnávat částice, které podlehly deformaci během zinkování z důvodu uvolnění vnitřních napnutí.

Zinkovna nemá povinnost zprůchodnit a kalibrovat otvory a závity.

V případě různorodosti vnějšího povrchu zinkovaného předmětu (chemické složení, struktura povrchu, znečištění jež nejde odstranit v průběhu chemického zpracování ) může dojít k tomu, že se bude zinkový povrch předmětu lišit.

V případě individuálních požadavků, týkajících se vzhledu pozinkovaného povrchu nebo tloušťky povrchové úpravy, je třeba je písemně dojednat se zinkovnou.

U konstrukcí "vydloubaných" (nepřístupných venkovních konstrukcí) se výše uvedený požadavek netýká vnitřních povrchů, pouze vnějších.

Pozor: Nerovnosti na povrchu základního materiálu (oceli) např. zářezy válcovací strusky, rýhy, prohlubně na líci spojů, korozní zářezy, zválcování, rozvrstvení, svařovací spoje, zůstanou po žárovém zinkování viditelné nebo se teprve stanou viditelné.

Tloušťka povrchové úpravy

Minimální tloušťka pozinkované vrstvy, vytvářející povrch musí odpovídat hodnotám, uvedeným v Tabulce č. 2. Horní hodnota tloušťky povrchu není omezená, pokud omezení nevyžaduje využití předmětu.

V případě individuálních požadavků, týkajících se tloušťky pozinkovaného povrchu, je třeba je písemně dojednat se zinkovnou.

Přilnavost povrchu

Povrch musí být elastický a dobře spojitelný s podložím, aby bylo možné odolat zatížení, které se objeví během běžného využívání žárově pozinkovaných předmětů. Pro výrobky, jež jsou vystaveny většímu mechanickému zatížení, je třeba učinit konkrétní ujednání ve vztahu k příslušným materiálům a tvarům.