Vliv křemíku na kvalitu pozinkovaných povrchů

Všechny druhy oceli uvedené v DIN 17100 a PN-88/H-84020 i PN-86/H-84018 je možné pozinkovat způsobem žárového zinkování. Kvalita získávaných zinkových povrchů ( lesk, hladkost, hrubost, přilnavost atd.) může být na nich rozdílná a záleží na jejich chemickém složení; přesněji na obsahu uhlíku (C), fosforu (U) a křemíku (Si). Obsah uhlíku a křemíku v oceli nesmí celkově překročit 0,5%. Stává se, že v oceli, obsahující křemík, bude probíhat reakce železo - zinek obzvlášť silně a podíl železo-zinkové slitiny v zinkovém povrchu bude vyšší než normálně. V krajním případě se může zinkový povlak zcela skládat z železo-zinkové slitiny. Tento jev (tzv. Sandelin efekt) je pozorován především u obsahu křemíku od 0,03% do 0,12%, jak také více než 0,3% (diagram). V těchto případech se jeví pozinkovaný povrch nejčastěji jako matově-šedivý, hrbolatý, nerovnoměrný, velmi křehký, a co je toho příčinou – citlivost na deformaci a mechanické poškození.

Tento jev způsobuje snížení přilnavosti drsných (hrubých) povrchů k oceli. Z ohledu na v/u efekt se nedoporučuje žárové zinkování oceli, obsahující křemík ve výše uvedených poměrech. Proto se raději doporučují druhy oceli s obsahem křemíku nižším než 0,03% nebo v rozmezí od 0,15% do 0,25%. Teplota procesu žárového zinkování činí od 450°C do 460°C. Rozsáhlé testy dovedly k závěru, že technologické vlastnosti oceli nepodléhají zhoršení během vykonávání žárového zinkování